Újezdecká zmola
Újezdec, východní vesnička kyjovského okresu, je zajímavá hlubokou a širokou zmolou. O jejím vzniku se vypravuje tato pověst. Újezdec stával kdysi na pěkné rovině, vyvýšené nad ostatní okolí. Ta oplývala zvláště na horním konci hojností vodních zřídel. Střed vesničky byl stále rozbahněn a občané ho museli velikým obloukem obcházet, chtěli-li na druhou stranu osady. Reptali, až zasedla rada obce. Starší se dohodli, aby středem vesnice byl vyorán příkop, kterým by se odváděla voda, co přebývala.
Stalo se. Jeden občan zapřáhl volky a rádlem prooral hlubokou brázdu do které počala stékat okolní voda a odtékala jí po mírném svahu k jihu. Téhož roku mělo býti odpomoženo ještě jiné nevýhodě. Občané horního konce měli daleko pro vodu, rozhodli se proto vykopat studnu na svém konci. V hloubce několika metrů narazili na skálu a v té chvíli se ozvalo děsivé hučení jako od mocného větru. Zaduněla rána a ze studny se valí za hrozného hukotu a šplouchání proudy vod a razí si cestu prooranou brázdou, která se vůčihledně šíří. Polekaní občané bezradně a zoufale pobíhají až do tmavé noci. Časně z rána byli starší obce znovu alarmováni k poradě, jak ucpat studnu, aby proudy vod nepodebraly stavení a neodnesly jich. Podle přijatého plánu přinesli čtyři velké duchny a přidali do nich kamení. Silní muži chopili první a vrhli ji do studně, ale peřina byla silným proudem vržena zpět. Přivezli nyní několik fůr velikých kamenů, písku, hlíny, donesli několik prken a pozvali na pomoc celou ves. Prkna položili přes studnu a na ně narovnali peřiny. Na ně kladli balvany a ostatní čekali nachystáni, aby mohli vrhnout do studny připravené kameny, až se prkna pod tíží prolomí.
Konečně desky praskly a peřiny se vším ostatním se řítily do hlubiny. Kolem stojící zahajují kanonádu kamením. Konečně je studna zasypána a neštěstí zažehnáno. Ale zmola se šířila dál a za dešťů a povodní se prohlubovala, až nabyla nynějších rozměrů.
Tolik z knihy Pověsti Slovácka Jana Žardeckého. Jak to bylo opravdu se již stěží dozvíme. Podle vyprávění pamětníka Matěje Čechála se zmola nejvíce rozšiřovala přirozenými újezdy zeminy a také nezanedbatelnou těžbou kamene – toto se stalo prý větším zlem.
Významný krok v kultivaci zmoly byl učiněn v roce 2001, kdy po navezení vrstvy ornice byla v horní části zmoly vysazena veřejná zeleň a proti nežádoucím skládkám zajistila obec oplocení kritických míst. K dříve realizovaným opěrným larzenům (stěny k zamezení sesuvů svahů) a hrazenářským přehrážkám přibyly mikropiloty proti sesuvu části svahu rokle.
Nedotčená je příroda v rokli pod lesem na „Stráňách.“ V některých úsecích připomíná Boubínský prales. Náročný terén umožňuje klukovské toulky za poznáním i dobrodružstvím. Újezdecká zmola přináší obci mnoho problémů, ale má také své kouzlo. Objevují se hlasy, že by zasloužila „Naučnou stezku.“
