Ze začátku jsme slyšeli, jak prý naše kozy mečí hlady, teď prý zase jsou moc tlusté, kdybych nebydlela předtím na vesnici, čuměla bych jak se pořád ti lidé kolem starají o to, po čem jim nic není. Ale to je vesnice a k té to patří. Tak aby se Vám dostalo trochu informací přímo od zdroje...
Musím ovšem říct, že jedna strana má pravdu, naše kozy jsou pravda trošku kulatější a mi jsme rádi, že nám tam neběhají kostry, ale hodná a milá zdravá zvířátka, pravda trošku umečená, ale to bude asi tím, že je od začátku krmím z ruky a tak jakmile kohokoliv vidí, vždycky si myslí, že člověk=jídlo a máte to slyšet /doufám, že to ale daleko slyšet není/ když ráno jen vrznu dveřma. Hotový masakr, ty naše holky by mi div nevlezly na hlavu, nakukují mi do kapes, tahají mě za tepláky a že mi ta největší Boženka je schopná ve vteřině ožužlat ucho...
Stal se ze mě kozofil... Jo. pardon, ještě máme ovečku Julinku, ta hnědá kozenka /největší bestie/ je Marta, shoda se jménem mé blízké osoby, je čistě náhodná
... Bílá malá kozenka je Emilka a má největší radost, je Boženka, ta největší s krásným vousem a rohama, co by se ani výstavní kozel nemusel stydět.
Tak to je troška do mlejna z čp. 1.
Jinak přejeme Vám všem krásné prožití svátků a nejvíc zdravíčka a hlavně pohody. Manychovi